Vážně to je zase rok? To mi vůbec nepřijde... avšak pandemie je tu s námi už dlouho a pomalu nám zatemňuje mysl... člověk sem - tam ztratí pojem o čase. Akorát jsem přišel z kina z Black Widow (peecka) a nahrával storíčka na IG a při nahrávání videí a fotek jsem se opět zamyslel, co nám tento rok dal, vzal a co se změnilo. Klasická Přemkovina, neb tyhle články nikdo nečte a já se můžu v klidu vypsat, protože ač to sem tam s někým probírám, ne vždy se dokáže vcítit do mé pozice.
Vlastně celý minulý příspěvek byl o prakticky stížnostech na lidi, že nechodí a že nejsou moc věrní. Co se změnilo v této věci? Hele... prakticky nic. Nový trend poslední doby je starat se sám o sebe a co dělá pro druhé jiný, nebrat vážně. Styl jdu si zacvičit, ale nebudu cvičit co trenér říká, nebo bolístky jsou tu pořád. Překonat sám sebe a své limity? Přestat odmlouvat a zatnou zuby? Vůůůbec.... A i díky Covidu bych řekl že se to ještě trošku zhoršilo. Nebo vlastně ne, částečně obráceně a jen u specifické části lidí. Totiž v zimě v době nejtvrdším opatření, jsme vesele cvičili v naší nové domovské základně Spartakus. Tady opět odbočím a pak se to ještě rozeberu. V loňském příspěvku jsme ještě ve Spartakusu (NG-GM Fitness clubu) nefungovali a bylo to pouze v projektu. A teď jsme tu doma. Díky skvělým vztahům s lidma z tohoto Gymu, jsme mohli přes zimu na plno fungovat a fungovalo to. Tréninky byly v rámci možnosti prakticky plné a to venku bylo i hluboce pod bodem mrazu. A šlo to... protože lidem nic jiného nezbylo? Třeba jo. Ale sešli jsme se skvělá parta a občas to byly fakt bomby!
obr. 1 - stačilo se obléct a dalo se cvičit i v mrazech pod plachtou
Ale vezměme to chronologicky. V létě 2020, po rozvolnění a vzpamatování se po první vlně Covidu, našla Terka skvělý prostor právě v Holešovicích. Venkovní "hala", pouze zakrytá, jinak plně vybavená. Navíc, dotáhla nové lidi a slíbila, že se o pobočku bude starat, takže jsme do toho šli. Přístup majitele byl od začátku perfektní, takže jsem si říkal, že tohle by mohla být ta správná cesta. Vršovice (Sokol) jsme si zatím stále držel v zásobě, na tréninky jsme mohli kdy jsme chtěli a počítal s tím, že se ve velkém vrátíme, stejně jako do Uličník Gymu na Žižkově. A vypadalo to, že v pořadí 3. rozjezd Power tréninku půjde. Sem tam jsme udělali trénink mimo někde na venkovních hrazdách, třeba na Rokytce a pomalu jsem začal plánovat jak od září. Jediný co mi tak nějak zkazilo toto období byl můj úraz z Thaiboxu, kdy mi rozrazili očnici a já musel pod kudlu, aby mi zpravili kost a zachránili oko. Jo a ještě rozchod s přítelkyní... takže ne, konec prázdnin nebyl ideál... ale opět, podrželi mě hodně kamarádi / trenéři
obr. 2 - Ani vážný úraz mě nijak nezastavil v trénování a budování Power tréninku
Od září jsme to tedy rozjeli opět naplno. 3 pobočky - Hlavní Sokol Vršovice, doplňkově Spartakus Holešovice a kondičně Uličník Gym. Každý den něco. Trenérský tým šlapal jak hodinky, do toho jsme pořád vedli starší žáky a dorostence házené od Lucky, se kterýma mi velmi pomohla Evka. A hle, tak nějak pomalinku to šlo nahoru, standard do 10 lidí na lekci se dohromady dali, jen Uličník pokulhával, ale tam jsme to kompenzovali právě klukama házenkářema. Finančně tam nějaká ta rezerva byla... ale radost byla předčasná, neb přišla podzimní vlna Covidu. Evce jsem ještě pomohl se skvělým Wellness víkendem na Dolní Moravě, kde jsem se seznámil s novýma lidma, kteří mají potenciál i pro náš Power trenink, ale den po odjezdu se česko opět zavřelo.
obr. 3 - s házenkáři si velmi "vyhrála" Evka, jako například tady v Uličník Gymu
Z jarní vlny už jsem byl zkušený a věděl jsem, že to nemá cenu lámat přes koleno. Restrikce se měnily ze dne na den, kompenzační bonusy jely naplno, takže jediný strach byl o to udržet si lidi. Díky Spartakusu, který má status venkovní tělocvičny, jsme mohli vlastně bez omezení pokračovat v Holeškách, kde se pomalu ale jistě vytvářela nová parta, bohužel na úkor Vršovické "zakládající" party, která po této vlně Covidu padla úplně. A jak jsem psal už na začátku, ono to přes ten podzim / zimu jelo vlastně uplně samo :) Dokonce jsme sportovali i více, rozjelo se hodně běhání ač bylo chladno, výlety s holkama rozhodně stály taky za to, takže po mé osobní stránce absolutní spokojenost... dokonce jsem dostal místo na střední škole jako učitel!!! :) ... sice jsem distančně neučil a prachy nebral, ale co :D
obr. 4 - Jo, přes zimu to prostě jelo!
Popravdě, byl jsem jeden z mála, který nechtěl, aby omezení a restrikce skončili. Přesně jsem totiž věděl, že nastanou starosti s financemi (jelikož už stát nebude podporovat), s lidma (kteří se rozprchnou do svých fitek), s pobočkami (kde po nás budou hned chtít nájem) a tak jsem se to snažil držet v omezeném režimu jak to jen šlo.
S přibývajícími slunečními paprsky, klasicky opadl zájem i o cvičení, neb se všichni potřebovali nadýchat vzduchu a kompenzovat si skoro půlroční omezení životů. Pandemie sebou přinesla i jednu změnu a to zkrachování Uličník Gymu, což mě osobně velmi překvapilo a zarmoutilo, neb tam jsem právě začal svou kariéru trenéra a organizátora kruháčů cca v roce 2013... (nebo 2014? to je asi jedno) Vršovice jsem pozastavil také, naštěstí to šlo, začal jsem přednášet a učit na střední škole a soustředil se jen na Spartakus. Díky stále se zlepšujícímu vztahu v Holeškách, jsme pomohli inovovat a revitalizovat našeho Spartakuse, dali jsme nový koberec, dovybavili našema pomůckama. Jenže čím víc se blížilo léto a já se snažil zpříjemnit prostředí, tím ubývalo lidí... no ubývalo, ubývalo těch co dřích chodili a sem tam se ukázal někdo z cela nový, což musím přiznat, se loňský rok nestávalo, aby si nás lidi sami našli a Tinder přátelé taky udělali své... vlastně to byla jen jedna :D
obr. 5 - Nový koberec, nové plachty, dovybavení pomůcek... Spartakus je teď náš nový domov. We are home in Spartakus zone!
Takže co je teď v plánu na příští rok? Inu, nějak to dokopat. Prakticky jsem ve stavu, který měl být před 2 - 3 lety, tj. stabilní práce (Stihli mě vykopnout z jedné školy, ale nastupuji v jiné), mít svou pobočku co nebude finančně nákladná (Což je Spartakus), k tomu doprovodné pobočky (to budou Vršovice, ale jen pro házenkáře s doplněnou kapacitou o mé lidi), nějaký ten závod a camp či soustředění. Nová výzva je uspořádat Camp / zájezd k moři, kdy se mi naskytla perfektní nabídka od starého známého z kruháčů. Jo a pořád tak nějak být lepší než Brutal kruháč, ale to je naštěstí uzavřená kapitola a snad se nás už nebude týkat. Jediné, že momentálně působí v "mé" tělocvičně v Sokole, ale co, ať si to užijou, ten odpat brutal pomůcek a zastaralého konceptu tréninků se bát nemusíme.
Konečné zamyšlení
Tentokrát nevím co závěrem napsat. Minule jsem si stěžoval hlavně na přístup lidí a ten se nezměnil, ve smyslu stále odmlouvají, remcají, jsou nespokojeni a mě jako trenéra neberou. Od některých dejme tomu, že to snesu, ale od některých fakt ne. Hlavně některé ukňourané a "sebeuvědomělé" jedince bych fakt propleskl. Ale jsem podnikatel a i s těma musím umět pracovat. Sice o ně fakt nestojím, ale kde furt brát nové lidi? No, uvidíme na podzim... léto je obecně neslabší část roku. Momentálně jsem se seznámil s dvěma novýma skvělýma trenérkama, kterým bohužel nemám z pozice organizátora co nabídnout což je velká škoda. Zároveň trenérský tým drží pohromadě nějak silou vůle, respektive otázka jestli vlastně drží, protože vše dělám sám, sem tam něco Evka nebo si jdeme spolu zacvičit, vídám se stále s Luckou, což je má stálice (aneb má "náhradní vdaná žena", jak ji rád oslovuji :D) vzácně s Terkou a tím to hasne. Do týmu jsem přibral nově Káju, se kterou se znám už z dřívějška a kurva tuhle holku jsem měl k nám přitáhnout dávno místo některé jiné, která to totálně (jak se dalo očekávat) zazdila. Důležité je to teď zvládnout finančně, neb polštář se nebezpečně tenčí a "šmelit" se nedá na věky, navíc poslední dobou si nedávám moc pozor... což mi teď připomíná, že si v tom zítra udělám pořádek, ať není problém. Takže jak to zakončit?
Minulý článek jsme zakončoval odstavcem:
První sezona se nevydařila... Co ta druhá? Já si poučení vzal. Nesnažit se, lidi to neocení. Takže uvidíme co druhá a asi poslední sezóna... nevidím v tom smysl, ale nemůžu těch pár jedinců v tom nechat a přestat se snažit. Takže hop nebo trop a pak zřejmě do Armády.
Takže druhá sezona prakticky nebyla, ale tím že nebyla, se vlastně docela vydařila. V některých věcech určitě, respektive hodně se to teď zastabilizovalo. Poučení jsem si vzal, ale na svém přístupu jsem nic nezměnil, já tu chci být pro druhé a dělat věci pro ně, ne pro sebe. Vidím v tom potenciál ve smyslu mít svoji značku a fitness partu a vzít to opráceně - od mála a rozšířit se dá vše později. Co se nezměnilo - tak těch pár jedinců :) Takže ano, hop nebo trop, ale do armády už ne... tam už je pozdě.
obr. 6 - ano, i oblečení už se pomalu rozjelo a je to strašně fajn!
Závěrem chci poděkovat Vám co chodíte a podporujete mě. Myslím, že už to tak zlé, jako první sezonu nebude. Očekával jsem i sám hlubší a osobnější zpověď, ale asi v sobě nemám tolik zlé energie a takto po shrnutí... není asi třeba, takže sorry, kdo se těšil víc na brečícího Přemu :P
Obr. 7 - Je to vždy o lidech, musí se sejít ta správná parta a pak jde vše samo
