6 měsíců. Před tak dlouhou dobou byl poslední Power trénink. Tedy trénink pro veřejnost, kamarády. Koho by to napadlo? Mě určitě ne. A upřímně? Nejsem (teď už) ani tolik překvapený. K tomuto bodu to směřovalo již dávno. Stačí si přečíst článek k začátku trénování a pak k prvnímu a druhému výročí. Ale že to půjde ráz na ráz z ničeho nic? To je docela síla. Jak to tedy bylo?
Obr. 1 - Poslední regulérní Power trénink z 27.7.2021.
Koncem července, tedy pár dnů před mýma narozeninam proběhl poslední trénink. Pak už nic. V srpnu jsem si dal "dovolenou". Ač od raných let podnikám, tak temto podnikatele - trenéra mě prostě dohnalo. Navíc, jak víte z předchozích článků, mě pohání masy lidí. Nabíjí mě, když lidé chtějí cvičit a když jich jsou davy. Těch pár kusu (díky bohu aspoň za ně), prostě nebylo ono. A tak jsem v sprnu přerušil. Ono ne že bych přerušil schválně, ale nikdo se nehlásil a tak jsem si i já hodil volno. I tak jsem měl ovšem srpen nabitý. Hned na přelomu prázdnin (tedy začátek srpna), jsem jakožto voják v záloze sloužil v očkovacím centru v O2 areně. Po těchto nekonečných 14 dnech jsem to volno fakt potřeboval. A k tomu se ukázala nová příležitost. Vlastní hotel v Bulharsku. Osud už tou dobou však opravdu nepřál a co se nestalo? Gladiator race v Pardubicích a pak týden marod. Ne nebyl to Covid. Následně se zranila moje společnice, která se mnou měla jet a vše zařídit a tak se "výlet", respektive šance na zahraniční sportovní camp rozplynul. Poslední týden jsem již nastupoval do nové práce na základní škole.
obr. 2 - vojenská služba v očkovacím centru
No a tak byl konec srpna. A tréninky pořád nic. Vypsané byly, ale nebyly lidi. Šílené. Naštěstí jsme neměl první týdny na tréninky a organizaci ani pomyšlení. Tedy... měl, ale nebyl čas se tím stresovat více než bylo potřeba. Domluvili jsme alespoň pravidelné kondiční tréninky pro Sokol Házená, což bylo alespoň nějaké minimum. Na nich se objevilo pár známých tváří, jelikož trénink byl braný jako veřejný. Ovšem i tito "poslední mohykánové" se pak vypařili.
Obr. 3 - tréninky pro různé skupiny Sokolu Vršovice, aneb zpět v naší tělárně
A co já? No... je mi to jedno. Došla energie. Nová práce učitele, navíc třídního mi dává zabrat dostatečně. A navíc je to něco, co mi sedí a vyhovuje mi. Mohu své bohaté zkušenosti předat dál. Formovat nové mozky, pomáhat jim se zdokonalovat. K tomu děti alespoň poslouchají. A to mi vyhovuje. Prací žiju na 110%. Přestal jsem sice cvičit, sem tam zaskočím za někoho (Martinu) při tréninku házenkářek. Ovšem už mě to nenaplňuje jako předtím. Půl roku trénink nebyl a už nebudou. Nemám sílu začínat po šesté znova. A znova... nedám to. Neměl jsem ani čas ani sílu to rozjet od ledna 2022, ani jsem neudělal anketu, nic. Navíc, mám teď novou milovanou přítelkyni, se kterou žijeme a již není síla dělit síly. Takže šlus, konec. Uznávám porážku. Respektive sebeporážku. Brutal kruháč chytil druhý (polo)dech, nějakým způsobem mu tréninky běží. Mají lidi, takže co. Ovšem tak, jak to fungovalo cca 5 let zpátky se ani ten posraný Ústečák nemá šanci znova dostal. Takže ano, vyhrál, ale jak bych řekl jako učitel dějepisu, je to Pyrrhovo vítězství. Pomůcky stáhnu ze Spartaka v průběhu ledna, ze Sokola se definitivně stáheme v červnu. Začnu znova? Nevím, třeba ano. Nic není vyloučeno
Obr. 4 - Já se svou třídou šestáků. Mám rád momentky, které zachycují opravdové pocity. Jak vidíte, tady to štěstí a radost z fotku úplně čiší.
"Děkuji všem, kteří se mnou ty dva a půl roku byli, trénovali a tvořili skvělou atmosféru. Děkuji i těm, kteří mě formovali, posouvali dál (ano, koukám i na tebe Jirgle). Bylo to skvělé, bylo to náročné, bylo to nervy drásající. Byla to velmi drahá, ale cenná zkušenost. Díky za ní. A třeba? Nevidíme se naposledy" ;)
Váš trenér
Ing. Přemysl Prášek
