Noc proběhla vcelku hladce. No... někteří se báli náhodných kolemjdoucích (kteří tam ale nebyli), jiní pavouků a jiní čupakaber (čti smečka koček). Kromě mě nikoho nevzbudil ani noční déšť, takže si říkám, jestli se mi to jen nezdálo. Ráno jsme všechno zabalili, uklidili tábor a jelikož jsme vše stihli velmi rychle, vyrazili jsme o 45 minut dříve.

Cesta probíhala bez komplikací, valná většina cesty byla z kopce. Do Mladějova jsme dorazili s hodinovým náskokem, a proto jsme vzali stečí místního vietnamského obchodníka. Autobusem jsme se přesunuli do Jičína, kde jsme museli bohužel čekat přes 20 minut na náš midibus. Tentokrát jsme jeli opravdu hlava na hlavě, lidí co někam jeli bylo strašně moc. Ke všemu jsme museli přestoupit ještě jednou v Libáni, jelikož přímý spoj k nám tentokrát nejel.

Domů jsme dorazili rozlámaní, ale šťastní. Rozbalili mokré věci, dali si nachystaný oběd ze školní jídelny a zbytek volna jsme vyhlásili volno, jelikož někteří byli na pokraji sil. No volno. Ukol zněl - zabalit si, uklidit co půjde, připravit grill. Skupinka vyrazila s paní učitelkou zpět do Jičína na nákup, my zatím uklízeli co šlo. A věřte mi, oni fakt uklízeli!!!

Pod taktovkou paní učitelky proběhla příprava masa, salátů a občerstvení na večení hostinu. K té jsme se slezli sice později, ale stálo to za to. Maso, sýry, špízy, saláty... mňamka!!! Do toho jsme rozebrali proběhlou školu v přírodě. Bohužel se již nad horizontem blýskalo. Jen taktak jsme dogrilovali poslední kusy masa, když v tom přišla bouřka a museli jsme se schovat dovnitř. Z příjemného večera byl tedy chvilku boj o přežití, kdy se nám málem vytopilo několik místností. Naštěstí jsme vše zachránili, poklidili a sedli si do obýváků na poslední sezení. Bohužel, neprobrali jsme úplně vše tak jak jsem chtěl, jelikož valná většina lidí už byla unavená a pospávala. Zadal jsem tedy úkol na doma a šli jsme spát.