Opět krásné a slunečné středeční ráno. Úvava se lehce projevuje a proto jsem věděl, že dnešek musí být lehce odpočinkový. Objednal jsem nám tedy bazén v Jičíně, na který se děti strašně moc těšily.
Ráno nám dorazila i paní asistentka, která se zhostila celodenní služby. K snídani nám připravila ukázkové lívance s jablky, borůvkami a zakysanou smetanou a nabídla se, že udělá oběd. O starost méně :) Autobus nám opět jel až v 10:37, takže dopoledne ve znamení volna. Já jsem se pustil do psaní slibovaného blogu, akorát se mi články neustále mazaly. Dnešek v autobuse byl už docela náročný. Na páteřní spoj totiž vyjel autobus délky 9m, což je pro představu ten, co jezdí na lince 203. K tomu kupa důchodců a místňáků. No, docela srandy kopec.
Z autobusáku v Jičíně jsme vyrazili směr aquacentrum. Když jsme dorazili k bazénu, bylo mi divné, že je tam tolik lidí. Bazén je normálně od 14:00, my zde byli v 11, ale volal jsem předem, zda-li je možné do bazénu přijít. Paní mi po telefonu řekla ano, počítáme s vámi. Šel jsem tedy na pokladu a řekl, že zde máme rezervaci. Paní se na mě podívala jak na d*bila a říká: "Aha! Já myslela že patříte k této škole, co to má zarezervované dnes! Je mi líto, ale již se nevejdete". Myslel jsem, že ji střelím. Šel jsem to tedy říct dětem, které byly pochopitelně zklamané a nedivím se jim. Já taky. Bohužel, náhradní program nebyl. Sportcentrum, zábavné centrum a vůbec vše ve středu otevírá až ve 14:00!!! Ve středu! Jindy samozřejmě v 10:00... Padl tedy plán na procházku. Dorazil jsme na vyhlídku, kde jsme se pokusili zmobilizovat děcka. Paní učitelka vymyslela variaci hry na honěnou. Já jsem tak nějak rezignoval, byl jsem opravdu naštvaný. Někteří již lehce program začali sabotovat také.
Protože byla ještě hromada času, slíbili jsme dětem alespoň zmrzlinu a že se trošku projedeme po okolí. Vyrazili jsme lesem a po loukách ke zřícenině mlýnu. Zde se holky nabídly, že si zahrajeme městečko Pallermo. Kluci okamžitě začali odmlouvat, že to je kravina a kdesi cosi. Neměli jsme je sílu pořádně korigovat, ale hra nakonec proběhla. Někteří ovšem hru drsně sabotovali, což mi bylo velmi líto, protože samotní žádnou alternativu nevymysleli. Pak jsme vyrazili dále zpět do Jičína nádhernou zelenou loukou. Zde už nám jeden z kluků vyloženě program vysabotoval. Nemohli jsme ho přesvědčit, ať jde, neloudá se, že to kazí ostatním. Část cesty ho holky musely táhnout jako malé děcko. Nepomáhalo ani po dobrém, ani po zlém.
V Jičíně jsme objevili jednu zapadnou cukrárnu a proto jsme do ní okamžitě zahučeli. Při dnešních cenách mi zůstává rozum stát, že 2 kopečky zmrzliny stojí to samé, co vstup do bazénu. No, alespoň jsme pořád v rozpočtu, no ne?
Odjeli jsme spojem, který jsme měli naplánovaný i z bazénu a poměrně brzy jsme byli doma. Paní asistentka nám udělala luxusní pizzy. Mezitím jsme dali malé posezení a nějak si rozebrali celkovou situaci toho, co se stalo. Všichni uznali, že se nechovali zrovna nejlépe, ale že zklamání z toho, že není bazén prostě bylo veliké.
Udělali jsme si alespoň přípravu na zítřejší výlet. Nadiktovali jsme asi 20 položek toho, co sebou. Dětem se začaly protáčet panenky. Nějak valné většině nedošlo, že neponesou malý baťůžek, ale že půjdou s věcmi na spaní na 2 dny! No, ale o tom až příště.
Večer jsme ještě vyrazili na hřiště a dali si týmovou vybíjenou. I zde nám někteří hru lehce sabotovali. Následně večeře a kontrola toho, co si kdo zabalil. Pěkně vedle sebe a vše vysypat, nemůžeme si dovolit nic zapomenout. Při pohledu na vybavení některých dětí, mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Jedné skupině jsem půjčil svou náhradní a u jiných jsme museli značně přeskládat vybavení a vymyslet, jak co kam připevníme. Uf, už se trošku začínám bát. S kluky jsme pak ještě večer připravili balíčky jídla na cestu a snídani na ráno a šli jsme spát. Další den bude to nejnáročnější, co někdo zažil.
